Srpen 2012

Přísahám!

31. srpna 2012 v 20:13 | Simar |  Sentenx
Po dlouhé době se ukazuje sentenx :D A pro Lau^^, pro tu moji! :P♥ Zadaná věta: "Kolikrát mám opsat zadaný trest?" "Dokud nepopíšete papír, má drahá a dokud vám dojde, že profesoři jsou jenom od toho, aby vás vyučovali..." upřela na Hermionu sladký pohled a upravila si knoflíček u svého kabátu.

Ájina :DD

31. srpna 2012 v 12:55 | Simar |  Moje řeči
Dámy a pánové, už se nám to všechno neskutečně blíží!^^ Blíží se i můj den odjezdu. Připadám si pořád jako ve snu, a stále nemohu pochopit, že mám takové štěstí! Nedávno jsem se dozvěděla, že tam dokonce možná budu psát test! o.O :D Nebyla jsem z toho dvakrát nadšená. Možná vás zajímá o jaký předmět se jedná. Tak já vám to teda povím :D ANGLIČTINA :DDD Docela mě to rozsekalo :D Proto se musím učit (osmou a devátou třídu) Mamka na mě...,,A bude to za jedna, je ti to jasný?" Tak v to doufám...ájina nikdy nebyla moje kamarádka :D Tak koukejte držet palce :D
Včera jsem byla na facebooku a povídala si s jednou holkou, se kterou jsem chodila do třídy. Dozvěděla jsem se od ní, že máme dneska sraz u školy. Jakože jsem předtím nic nevěděla :D A po pravdě mě to ani nijak netrápí...Nehodlala jsem si zkazit náladu jenom kvůli nim...nikam jsem nešla.
Přesně...Nikdy se neotočit zpátky! Vyšla jsem ze školy, dne když se dávalo výzo a už se neotočila...Tu tíhu, kterou jsem měla, spadla!

Myslím na něj a při tom nevím, jestli ho v pondělí poznám (to je pošahaný :D)

29. srpna 2012 v 22:01 | Simar |  Moje řeči
Tak Praha se nevydařila, ale já nevěšim hlavu! :) Stále myslím na toho jednoho ze školy a přišla jsem na otázku...poznám ho po takové době? :D Bojím se, že ne :D V pondělí v 8.30 u školy...''nadrženě'' :D ho budu vyhlížet. Ptala jsem se jedné holky, která tam taky bude chodit, jaké si vezme zavazadlo :D, prej, že tašku a já...beru si kufr :D (Ne, neděste se...ten malý :D), protože kdybych si vzala tu svou sexy růžovou tašku přes rameno, která zažila mé dětství (takže si to dokážete představit :D) musela bych se propadnout do země :D. Takže malý kufr je jediné možné východisko a v duchu se modlím, aby si i někdo jinej vzal kufr :D (Ano, dneska se opakuje slovo ''kufr'' :D)

Zase o něm přemýšlím! ^^

28. srpna 2012 v 21:59 | Simar |  Moje řeči
Dneska jsem zkoukla celej film The song of lunch. A už od této chvíle ho začínám milovat! Tolik dokonalých záběrů na Alana...musela jsem až zatajovat dech. Kdybyste mě po celou délku filmu sledovali, viděli byste holku láskou opilou :D. Usmívala jsem se jako dement :D. Ale musím uznat, že Alan vážně exceloval! Hraje naprosto výborně...jak se uchechtl, pohledy a to všechno, jako kdyby to měl naprosto promyšlené! ;) Jo, Lau, už nebudeš jediná, která o tom filmu bude básnit od rána do večera :D :)

11.Jednorázovka

27. srpna 2012 v 21:30 | Simar |  Povídky
Další jednorázovka...zase nějakej nápadík jsem dostala, tak doufám, že i vám se bude líbit! :)

PUF :DD

26. srpna 2012 v 20:17 | Simar |  Moje řeči
Dneska byl zase den :D Vstala jsem ve čtvrt na jedenáct a hned jsem se šla koukat na Harryho Pottera! Na šestý díl, samozřejmě :) Opět mě dostala Křiklanova hláška *PUF* :DDD♥ Dokonalej to člověk, pobrečela jsem si...to víte smrt profesora Brumbála. Potom jsem se mrkla na 1.část posledního dílu, pobrečela jsem si u Dobbyho :'( Jen podotýkám, že opět odmítám koukat na 2.část, kvůli Severusovi...(jo, ještě pořád to nepřebolelo :D) Pokud jste si toho ještě nevšimli, tak jsem se ještě nezmínila o brigádě. A proč? :D Protože mám dneska a zítra vegáč :DDD Nádhernej to pocit :DDD

The Beatles!♥

25. srpna 2012 v 21:07 | Simar |  Moje řeči
The Beatles...skupina mého dětství. Můj ''táta'' je poslouchal a já jsem musela taky, jelikož ven jsem ještě nechodila. Líbili se mi...měli hezké písničky...dodnes si je pamatuji nazpaměť :D Existoval dřív i nějakej film, myslím :D Help se jmenoval :) Byl dobrej...byly v něm obsaženy jejich písničky...vždycky jsem jen pohoupávala hlavou do rytmu :D

Jo, můj oblíbený a krasavec! Byla jsem do něj jako malá zamilovaná. Z tý čtveřice byl nejhezčí prostě :D Ještě k tomu byl z Británie!♥ Ách, tolik pozitiv v jednom :D

Fakt dobrá písnička - Twist n Shout!♥


Let it be..nádherná!♥


A nakonec Help! Největší pecka!♥


Doufám, že se stane zázrak :D

25. srpna 2012 v 18:26 | Simar |  Moje řeči
Nojo, miluju drdoly...já už nic jiného na hlavě nenosím. Vlasy mám vlnité a odmítám je nosit jen tak rozpuštěné, po pravdě se za ně stydím :D Závidím těm, kteří mají rovné vlasy...nemusejí s nimi nic dělat a jsou ''dokonalí''. Každý den mě napadají různé blbosti a to, že jsem ošklivá...(Lau, ty mlč :D), jsem pořád sama, nikdo mě nechce, ale i tak doufám, že se možná něco stane s tím klukem jak se za mnou pořád otáčel :D viz. zde :D Jsem asi bláhová, že doufám, že nikoho nemá :D Tolik hezkých bab jsem v té škole viděla, a že bych zrovna ta šťastná byla já? :DDD

Celých devět let jsem to neměla lehké, nechci ze sebe dělat chudinku..., ale tak to někdy prostě je :(

25. srpna 2012 v 12:14 | Simar |  Moje řeči
Nevím, jestli jsem to sem už někdy psala, ale potřebuji to ze sebe opět dostat. Po celých devět let mě nikdo ve škole nechápal. Byla jsem pro ně něco, čemu se mohli zasmát. Nikoho jsem nepráskala...proč...stejně by mi nikdo nevěřil. Sama jsem se nemohla ani vyjádřit k výuce, vždycky z toho vzešla nějaká přiblblá přípomínka od kluků a hlasitý smích skoro ode všech. Připadalo mi, že to učitelé přehlíželi nebo já nevím. Vím, že jednou se mě zastal jeden učitel. Měli jsme ho na češtinu a na děják. U většiny měl vysokou autoritu, ale v průběhu let, jak si na jeho řeči všichni zvykli a už jim nepřipadali ''hrůzostrašné'', dělali si z něj potom taky srandu. On na sobě nikdy nedal znát to, že se ho to třeba dotýká nebo něco podobného. To jsem na něm obdivovala...chtěla jsem být jako on..., abych se vždy nerozbrečela, když přišel další posměch. U tohoto učitele jsem byla oblíbená, zajímal se o mě, o to kam jdu na školu, co to je za školu a proč jsem si ji vůbec vybrala. Když jsem jednou onemocněla a pak přišla zpátky do školy, dozvěděla jsem se, že češtinář se všech vyptával kde jsem a ať mi učivo pošlou emailem. Musela jsem se tomu dřív od srdce zasmát...připadalo mi to roztomilé, že se o mě taky někdo zajímá.
Upínala jsem se čím dál víc k samotě. O přestávkách většinou sama na chodbě, bála jsem se komukoli víc věřit, stejně mě vždy akorát podrazili. Nechci se tady litovat, že jsem byla chudinka a podobně, ale já to na základce neměla jednoduché...jsem neskonale vděčná za to, že po prázkách jdu jinam. Vždycky úplně zářím, když se k nové škole blížím. Na tváři mám úsměv a jsem hned uvolněná.
Každý z nás už někdy přemýšlel o smrti. Týká se to i mě samotné...vždy, když jsem se vrátila ze školy domů. Plakala jsem, neskutečně jsem se cítila sama. Chtěla jsem to prostě ukončit. ,,Proč jsem na tomhle světě, když jsem neustále sama?" ptala jsem se sama sebe se slzami v očích. Otevřela jsem si dveře od balkonu a chystala se skočit, ale bydlíme jen ve druhém patře, takže to stejně nemělo cenu a ještě je tam tráva. Na prášky jsem neměla odvahu a na podřezání taky ne...byla jsem příliš zbabělá, než abych to všechno skončila.

Ale teď doufám jen v jedno a v to, že jdu do lepšího prostředí a mezi lidi, kteří budou určitě lepší než tihle!

10.Jednorázovka

24. srpna 2012 v 22:39 | Simar |  Povídky
Myslím, že už bylo načase, abych něco napsala! :) Přeji příjemné počtení!! :))♥